BLOODY MARRIED je autorská dílna tandemu CHORCHE a FLUIDUM.
První z „krvavých ženáčů“ - Chorche - na co sáhne, to hraje, ladí, duní a vibruje. Což někdy vcucne vzápětí do záhadných (pro Fluida záhadných) krabiček, které zvuk čistí, perou, ždímou, násobí, halí, balí a kalí. Někdo má na půdě hrábě, Chorche nahrávací studio. Někdo po večerech vyšívá, Chorche taky, ale na kytaru jako kapelník a frontman rockové skupiny, kterou potkáte od Šumavy k Tatrám. Tedy přesněji: od Šumavy pár kilometrů směrem k Tatrám a zase zpátky na Šumavu. Zaškatulit tvorbu Chorcheho do jednoho žánru je nemožné, pop snídá, rock obědvá, folk večeří. Ke svačině trochu kvazirapu. Když Chorche zpívá, u žen to má stejný efekt jako když Karel Gott se ženou snídá nebo Honza Nedvěd postává u stánků na levnou krásu (před školou). Když zmáčkne Chorche kytaru, vytrysknou z ní slzy rockových sól jak z posoleného lilku. Když ho slyšel sólo hrát Roman Holý z Monkey šoubyznysu, řekl: „Člověče, ty to sólo hraješ líp než náš ...(jméno z piety cenzurováno)“. Chorche má své vzory, ten nejoblíbenější je 10 ok hladce, 2 oka obrace, používá kruhové jehlice velikost 3. Nejprve brutální linka bicích, dvě řady doprovodných kytar a sólovka žerzejem (líc, rub, líc, rub, atd.) až k průramku. Melodie si po prvním poslechu pískáte, kdo nepíská, není Čech. Hudba je jeho libidem, zdravotní sestrou i tvrdou drogou.
Fluidum je básník bez přírazu. Na rozdíl od mnoha spoluobčanů ví, co je haiku, limerick, anakolut a epitheton ornans. Zvláště poslední užívá rád, ornanuje prakticky každý den, je to ostatně i jeho civilní povolání. V textech je občas nyvý, jindy nivý (v luxusnější verzi rokfórový). Tepe nešvary, chválí švary, někdy je jat tokáním, jindy pokáním. Verše publikuje vázaně i letem netem (např. www.písmák.cz, www.totem.cz). Na rozdíl od Chorcha nerozumí technickým výkřikům, je mu bližší Majk Dagles než Majk Rosoft. Přesto ví, co je bílej digitál dýlej a playlist. V některých textech se prostotou vyprávění přibližuje k líčení pravěkého lovce Mamutíka o pádu do Macochy (sekyra, kolíky, vzhůru, ejá ajó!), jindy je komplikovaný jako parlamentní rozprava o zákonu na ochranu utajovaných informací. Což mu Chorche vyčítá. V horní amplitudě svých nálad (tzv. i-nad) vyžaduje po Chorchem skladby na hraně Maláskova romantického klavíru, v dolní (tzv. i-pod) škemrá o temné rockové bahno. Kousavost textů miluje, ale jsou to jen výhružně vyceněné zuby s rovnátky. Zatímco Chorche na kytaru, housle, klavír atd. válí, smaží a řeže, Fluidum brnká, vyťukává a pofukuje. Noty znají oba, čímž se prudce vyčleňují ze zástupů skvělých DJ´s. Zpívají taky oba, čímž odpadají zbylí DJ ´s (až na dva), prošlí sítem znalců not. Tančí také oba, a tady škrtáme poslední dva DJ´s. Fluidum se tancem pořád lépe vyjadřuje než texty, tady na netu je mu to ale k ničemu.
Tandem BM samozřejmě připomíná názvem jistý populární nápoj, který nepozřete ve větším množství bez následků. Mimo jiné díky pepři, soli a tabascu. A zároveň je to tandem krvavých ženáčů. Stačí?